Research Detail
| 2023/03/14 / Ceska Sporitelna Research |
Ranní restart: Bankovní krize vs. Nobelovka Minulý rok dostala Nobelu cenu za ekonomii trojice, která se zabývala bankovními krizemi. Zaznívalo tehdy, že jen málo ekonomů provedlo ekonomický výzkum, který zachránil ekonomiku v reálném čase, jako oni. Jak vlastně fungují banky? Skvěle to například ve svém komentáři popsal Matt Levine: velmi zjednodušeně si banka půjčuje od klientů tzv. vklady a půjčuje svým klientům tzv. úvěry. Za vklady platí úrok a za úvěry dostává úrok. Rozdíl je úroková marže. Vklady mají většinou krátkou splatnost, velkou většinu lze vybrat kdykoliv. Úvěry mají naopak delší splatnost, například hypotéky 20 let. A tento rozdíl způsobuje riziko, které je potřeba řídit. Představme si, že za vklady banka platí 2% a za úvěry dostává 4%. Úroková marže je 2%. Představme si dále, že máme banku, která má vklady ve výši 100, poskytla úvěry ve výši 100 a vlastní kapitál je 10. Dále, její roční náklady (lidi, IT apod.) představují 1,5 jednotky. Taková banka má roční úrokový výnos ve výši 2 a zisk po nákladech 0,5, což zvýší její kapitál z 10 na 10,5. Takhle to vypadá jednoduše. Teď si ale představme, že tržní sazby, například díky centrální bance začnou růst. Za vklady tak musí banka najednou platit 4%. Úvěry ale poskytla dlouhodobé, takže je nemůže změnit, takže pořád dostává 4%. Najednou je úroková marže 0% a zisk se proměnil ve ztrátu 0-1,5=1,5 a kapitál poklesl z 10 na 8,5. V naprosto zjednodušeném prostředí by taková banka mohla fungovat několik let, než by se stala nesolventní, tedy než by její kapitál poklesl pod nulu. Proto taky banka vkládá do businessu vlastní peníze: slouží jako polštář. Navyšování kapitálu přes zisk je pak klíčová schopnost bank, jak úvěrovat ekonomiku a být odolná pro špatné časy. Dobu, kdy banka může být ztrátová by mohla prodlužovat doplňováním vlastního kapitálu nebo snižováním nákladů. Také záleží na tom, jak dlouhodobé úvěry má, protože ty nové už může poskytovat za tržní sazbu plus provize, takže by se úrokový výnos mohl vracet do kladných hodnot. Změna tržních úrokových sazeb představuje riziko pro obchodní model bank a velká část bankovního podnikání je o zvládání tohoto rizika. Riziko může snížit například tím, že bude půjčovat za proměnlivý úrok. Například dvacetiletou hypotéku, ale s roční fixací, nebo úvěry podnikům, které jsou vázáné na sazby peněžního trhu. Tato část úvěrů se tedy rychleji přizpůsobí novému úrokovému prostředí. V případě vkladů může nabízet dlouhodobější vkladové produkty, kde jsou sazby fixované. Nebo může vydat dluhopisy s fixním kuponem. Může také pomaleji zvyšovat úrokové sazby na vkladech. Může diverzifikovat výnosy a vydělávat i na poplatcích, které nejsou korelovány s úrokovou marží. Případně rozšířit business na investiční bankovnictví. To však není jediný problém, který banky řeší. Největším problémem je, že všichni vkladatelé, kteří mají peníze uložené tzv. přes noc (tedy bez výpovědní lhůty a neterminované), mohou zítra o požádat o vrácení všech svých vkladů. Taková akce se nazývá „run na banky“ a přesně tento proces popisuje Diamond-Dybvig model. Takže je potřeba umět řešit i tento problém. Proto existuje pojištění vkladů (= slib, že vkladatelé dostanou své peníze zpět vždy do nějaké výše), což snižuje riziko runu na banku. Například v případě Silicon Valley Bank toto pojištění nezafungovalo, protože pojištění v USA se vztahuje na vklady do výše 250 tisíc USD. A 97% vkladů v SVB nebylo pojištěno. To je docela extrémní poměr, a proto v případě nejistoty ohledně zdraví SVB pojištění vkladů nesehrálo svou roli. Proto pro banku mělo být výrazně více důležité snižování úrokového rizika. Další možností, jak snížit obavy o zdraví banky a riziko runu na banku je regulace. Tedy stanovit takové pravidla, které riziko toho, že se banka dostane do potíží, snižují. Dále, banky si mohou ponechat spoustu hotovosti, takže pokud požádá hodně vkladatelů o své peníze, tak budou mít připravenou rezervu. Banka také může při výběru svých vkladů prodat část svých aktiv, tedy úvěry nebo nakoupené dluhopisy. Samozřejmě v praxi mají různá aktiva různou likviditu. Proto opět banky sami o sobě, případně regulátoři mohou udržovat na svých bilancích likvidnější aktiva v nějakém poměru k pasivům. Případně si banka může půjčit proti svých aktivům. A tím se dostáváme k portfoliím bank a tržnímu ocenění. Jak úvěry, tak cenné papíry, například dluhopisy může trh v různých dobách oceňovat různě. Představme si stejnou banku: platí 2% za vklady a tentokrát nakoupila dluhopisy, za které dostává 4%. V situaci, kdy dojde ke zvýšení sazeb, tak banka najednou platí za vklady 4% a za dluhopisy dostává pořád stejný kupón 4%. Úrokový výnos je na nule a banka je ve ztrátě 0,5. Teoreticky žádný problém, má přece kapitál. Protože ale tržní sazby vzrostly, tak trh by se už nyní nespokojil s výnosem tohoto dluhopisu ve výši 4%, ale požaduje 6%. Kupón je stále stejný, takže těch 6% je dosaženo tak, že poklesne cena dluhopisu. No |
 Download PDF (708kB)
|
General information
| Author | Ceska Sporitelna Research |
| Date | 2023/03/14 |
| Language |  |
| Product name | Ranní Restart |
| Topic in focus | FX, Macro/ Fixed income |
| Economy in focus | Czech Republic |
| Currency in focus | Czech Koruna |
| Sector in focus | - |
| Download |
